LOBIVIA HAEMATANTHA (Speg.) Br. & R. var. REBUTIOIDES (Backbg.) Rausch

Sbírka

Rausch

Syn:

Lobivia rebutioides Backbg., BfK. 1934/12. var. citriniflora Backbg., BfK. 1934/12. 

var. kraussiana Backbg., Deutscher Garten 1949/7.
Hymenorebulobivia Frič & Kreuzgr., Katalog 1935/29.
Hymenorebutia kreuzingeri Frič & Buin., Succ. 1939.
Hymenorebutia albolanata Buin., Succ. 1941/5.
Lobivia sublimiflora Backbg., BfK. 1935/9.
Lobivia pectinifera Wessn. und var., J. DKG. 1940/13–16.
Lobivia chlorogona Wessn. und var., J. DKG. 1940/16.
Lobivia wessneriana Fritz., Kaktkde. 1940/34.
Lobivia famatimensis Backbg. und var., C. & S. J. 1951/51.
Lobivia napina Paž., Kaktusy 1960

Jednotlivá nebo po poškození zvěří tvořící malé skupiny, kulatá až krátce cylindrická, 3-5 cm silná, s dlouhým, masitým řepovitým kořenem, 10-15 přímých žeber, vzdálenost areol 3-5 mm, OT 10-15, tenké, přilehlé, 2-5 mm dlouhé, ST 0-1, trochu silnější a zahnuté, až 5 mm dlouhý /podobný var.chorrillosensis/. Květ 5-7 cm dlouhý a 6-8 cm široký, bílý, žlutý, oranžový, červený, růžový až fialový. Plod kulatý až oválný, 1 cm silný, silně vlasatý, polosuchý. Semeno
kulaté, hrbolaté s rovným, okrouhlým hilem.
Domovina: Jujuy, Quebrada de Humahuaca.
Bohatství forem těchto rostlin je nevyčerpatelné, takže Backeberg, Wessner a Frič lehce přinesli více než 50 názvů! Vidíme tady tu samou polymorfii a polychromii jako např. u Lobivia pentlandii /Hook/ nebo Lobivia
huascha /Web./ apod., dělení jednotlivých populací je skoro nemožné. Naleziště bylo dlouhou dobu sporné, takže se mnohé formy míchaly s Lobivia famatimensis /Speg./. Až v roce 1935 protestují Frič a Kreuzinger proti těmto názvům /Kreuzgr. Katalog, str. 29/: „bez ohledu na to, že mezi Volkan Famatina a skutečným nalezištěm tohoto rostlinného rodu /Hymenorebulobivia/ leží tři provincie a vzdušná vzdálenost obnáší okolo 1000 km“, tak píše Backeberg /Cactaceae 1959/1453/: „Původ neznámý, údajně sbírány Blossfeldem.“
Jak taky původ znát, když - jak dokazují Marsoner se Stuemerem - přesné naleziště nikdy neprozradil..../ taky Blossfeld na to nebyl nikdy tázán!/ že rostliny byly sbírány na objednávku domorodci.“ Nápadná byla Backebergova metoda, neboť když oznámil, že sbíral v Tilcara /Stachlige Wildnis 1943/250/, tak se tam poohlédl jen málo, protože jeho „Lobivia famatimensis“ tady roste odshora až dolů na lomech Pucary. V r. 1963 jsem ji našel vedle dráhy, mezi domy a na březích řeky zcela hojně /společně s Lobivia nigrostoma Buin. - jajoiana, pro kterou také neudal naleziště/.‑ Normálně by se dala tato polemika založit do archívu jako poznávací proces, ale je dnes hodně lidí, kteří vedou Lobivia densispina - rebutioides jako Lobivia famatimensis /Speg./ Rozšíření dosahuje od Tilcara až po Volcan, přičemž na jižních místech se najdou
všechny barvy květů, zatímco u Tilcara převládá žlutá barva. Přesný údaj o nalezišti je většinou úmrtním rozsudkem pro populaci. Jednou jsem ukázal svým argentinským průvodcům jedno stanoviště, pak bylo zpracováno, že tu nebyla k nalezení ani jedna rostlina, jindy zase bylo stanoviště zcela bílé formy /Lobivia albolanata Buin./ blízko Purmamarca úplně zničeno kvůli stavbě.

Joomla templates by a4joomla
Gainery a sacharidy pro výrazný růst hmoty